****Archiv (archive.php)****

Home » Articles posted by Václav Jirovský

Author Archives: Václav Jirovský

**********content-archive.php**************

Jak jsem vytvořil plagiát Shakespeara

Napsal jsem článek o umělé inteligenci na konferenci v USA. Napsal jsem o tom, že je hloupá a že vlastně neexistuje. Článek nejdříve přijali a pak mi přišel mail, že jejich vyhledávač plagiátů, vybavený umělou inteligencí, našel 248 stejných slov v mém článku. Vybral jsem pár těch nalezených slov a dal je do vyhledávače … a ejhle, zjistil jsem, že jsem plagiátor Shakespeara, neboť se mne vysypalo tisíce odkazů na jeho dílo. Tak jsem to poslal zpět s tím, že děkuji, že jejich umělá inteligence prokázala pravdivost mého článku, totiž že je úplně hloupá. Omluvili se a článek uveřejnili.

Nicméně mne to tak trochu přivedlo na Shakespearovské překlady. To, že si na ně troufne v dnešní internetové době kde kdo, například i pověstný zubař a politik Miroslav Macek, to je známo. Ale jak se s tím vypořádá doba zkrácené internetové komunikace a automatických překladačů? Budeme se těžko rozhodovat s Hamletem 2B || !2B? (přeloženo do normální češtiny – Být nebo nebýt?). Nebo přejdeme do hrubého slangu a držíc v ruce lebku, pateticky proneseme: „Čum, to koule vod Yoricka, blba vod našeho kinga?“ Co udělá dnešní strojový překlad s krásnou větou z balkonové scény Romea a Julie, která v originále zní takto:

 

It is the east, and Juliet is the sun.

Arise, fair sun, and kill the envious moon,

Who is already sick and pale with grief,

That thou her maid art far more fair than she:

Be not her maid, since she is envious;

Her vestal livery is but sick and green

And none but fools do wear it; cast it off.

 

A jak se s tím vypořádali překladatelé? Tak nejdříve národní obrozenec J.J. Čejka[1]:

 

Toť východ jest, a Julia je slunce!

Pojď krásné slunce, skol závistnou lunu,

která již bolem churaví a bledne,

že’s krásnější než ona, sloužíc jí:

nesluž jí, chce-li býti závistná;

vestalskou barvu její choroblednou

nosí jen blázen; hoď ji od sebe.

 

Trošku složité a „zatěžko jest přednášeti“. To kouzelný Saudkův překlad je něco jiného:

 

V tom okně je východ a Julie slunce.

Vstaň, slunce spanilé, a doraz lunu,

jež beztoho už bledne závistí,

žes mnohem krásnější, ač její služka.

Když je tak závistivá, nesluž jí!

Šat jejích řeholnic je chorá šeď,

již nikdo nenosí, krom bláznů. Svlec ji.

 

To jde daleko lépe od úst. Když uděláme trochu skok a vynecháme moderní překlad Hilského, pak přítel Google so pochlubí následujícím textem:

 

Je to východ a Julie je slunce.

Vstaň, spravedlivé slunce a zabij závistivý měsíc,

Kdo je již nemocný a bledý žalem,

Že jsi její služka mnohem spravedlivější než ona:

Nebuďte její služkou, protože závidí;

Její vestální livrej je ale nemocná a zelená

A nikdo kromě bláznů to nenosí; odhodit to.

 

Něco podobného tam je, ale kdybych nevěděl, o co jde, tak bych na testu z porozumění textu asi propadl. Nicméně pro mladou generaci to bude asi nudné a dlouhé, a tak se uchýlí ke zkratkám. Poslední nejmodernější překlad úplně celého Romea a Julie se podařilo Josefu Prouzovi[2] vtěsnat na jednu stránku (pro ty méně obeznámené s internetovštinou uvádím i anglicko český překlad písemných zkratek):

To je počtení. Pak že klasická literatura je nuda …

 


[1] Jan Josef Čejka nebo Josef Rodomil Čejka (7. března 1812 Rokycany – 25. prosince 1862 Praha)

[2] Blog Josefa Prouzy na https://josefprouza.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=659731

**********content-archive.php**************

Jak se dělá špičková věda …

Jak se dělá špičková věda …

Nedávno jsem dostal, jako oponent, k posouzení výsledky grantu za cca 160 miliónů korun (byl to už druhý grant na stejné téma a pro stejnou organizaci – celkem za 10 let 320 miliónů korun). Četl jsem perfektně zpracovanou závěrečnou zprávu, dokumentaci k jednotlivým změnám a snad stovky výsledků. Když jsem se nad onou dokonalostí zadumal, všiml jsem si několika nesrovnalostí … Předmětem grantu bylo vybudovat novou vědeckotechnickou infrastrukturu. K tomu nedošlo. Nicméně byly splněny všechny další úkoly, jako např. počet výjezdů pracovníků do zahraničí (bez uvedení toho, jaký přínos, mimo zahraniční dovolené pro příslušného pracovníka, tyto výjezdy měly). Nebo počty publikací – ty byly vysoce překročeny. Možná až podezřele moc, a tak mi napadlo podívat se na výsledky do RIVu (Registr informací o výsledcích).

Když jsem si uvědomil, jaké problémy nám dělalo MPO s výsledky zapsanými do RIVu, kdy je asi z rozmaru vyloučilo ze zápisu, nestačil jsem se divit, jaká kouzla se dají v RIVu udělat, když předáváte výsledky sám. Tak např. u výše zmíněného řešitele nebyla nouze o zápisy typu „Funkční vzorek xxxx V1.0“ a vzápětí „Funkční vzorek xxxx V2.0“, což pokračovalo zcela logicky zápisem „Funkční vzorek xxxx V3.0“. Pak už autorovi zřejmě chyběla znalost vyšších arabských číslic, tak s verzemi funkčních vzorků skončil, nicméně získal trojnásobek bodů. Hledal jsem tedy publikace nějaké vyšší kvality, např. ohodnocené ve skupině časopisů Q1. V závěrečné zprávě je vyzdvihována publikace, kniha, vydaná na Slovensku, které se zabývá ‎divokou zvěří a dopravou v Karpatech. Zajímavé je, že z pěti autorů je pouze jeden zaměstnancem řešitelské organizace a poděkování v této publikaci vůbec nezmiňuje výše citovaný grant, ale další dva nebo tři projekty. To mne nabudilo a začal jsem hledat hlouběji. A tak se v seznamu RIVovských publikací vyjmenovaných ve zprávě vyskytly výsledky i dalších grantů, nikoliv tohoto sponzorovaného Ministerstvem školství ale Ministerstvem kultury, Technologickou agenturou, Ministerstvem dopravy (ostatně projekt byl o dopravě), Grantovou agenturou ČR a mnohými dalšími.

To mne donutilo k další detektivní práci. Vyžádal  jsem si zápis z oponentního řízení a ejhle. Výsledky v Q1 nebo Q2, které jsou v oponentním řízení vychvalovány, většinou nejsou vůbec publikace z tohoto grantu, nebo s řešenou problematikou zřejmě nesouvisí, resp. souvisí pouze v ojedinělých případech, abych byl korektní. Kouzlením s RIVem jsem byl přímo nadšen – už vím, jak snadno se docílí publikace v Q1 a Q2. Najměte pracovníka organizace, která je dostatečně vzdálená a pracovníci jsou málo placeni – např. archeologa z musea. A zaplaťte ho z jiného grantu, aby nebyla hned vidět souvislost. Podmínkou je, aby v této oblasti existovaly snadno dostupné časopisy ve Q1 nebo Q2, např. Archaeologia historica. A pak ať publikuje, co chce, ale nejlépe něco, co alespoň regionálně bude souviset s řešitelskou organizací – např. o nových nálezech prokazujících užitečnost mamutů v dálkové přepravě v okolí Děčína, když řešitel bude mít sídlo v Ústí nad Labem … a je to. Snadno sbíráte body, impakty a Q-čka. Nic jednoduššího. Jediné na co musíte dát pozor je, aby případný rýpavý oponent, který metodu odkryl, se nedostal na oponentní řízení. A s ministerskými úředníky už se to nějak skoulí …

Takhle se dělá špičková věda za stovky miliónů … a nikomu to nevadí …

Asi by bylo příliš mnoho obětí, kdyby se na to přišlo …

**********content-archive.php**************

Administrativní kotrmelce

Programátor je profesí století – bohužel. Marketingové vnucování použití výpočetní techniky všude, mnohdy ve zcela zbytečných případech, spolu s jednoduchým algoritmickým myšlením tvůrců programů a aplikací mnohdy přináší jenom problémy. Programátor, komunikující se strojem a na úrovni stroje, je často odtržen zcela od běžného života a je-li mu ponechána volnost, dokáže přijít s drahým ale zcela nepoužitelným řešením. O tom jsme se mohli v poslední době přesvědčit hned několikrát.

Ministerstvo zdravotnictví už od léta ví, že bude potřeba uvést do chodu nějaké mechanismy, které umožní plynulý průběh očkování. Nicméně, jako obvykle, program potřebný pro registraci zadalo až na poslední chvíli a navíc bez seznámení veřejnosti s procesy, které s tím budou spojeny. Bohužel, s prostředím do kterého vstupují, nebyli seznámeni ani programátoři. Nebo nebyli schopni toto prostředí pochopit. Jak jinak by mohli chtít po osmdesátileté babičce, aby se registrovala prostřednictvím internetového formuláře a mobilního telefonu? Porovnáme-li to s jednoduchou organizací rozesílání roušek důchodcům v první vlně pandemie, pak jde o totální krach za pomoci výpočetní techniky.

Neschopnost přemýšlet dál než za hranice nul a jedniček se ale projevila i v jednom z nejcitlivějších odvětví – bankovnictví, které je přesyceno výpočetními systémy. Není to tak dlouho, co Evropská komise uvedla do světa směrnici GDPR o ochraně osobních údajů občanů Evropské unie. Téměř vzápětí vydala směrnici PSD2 požadující daleko vyšší standard zabezpečení u bankovních transakcí na e-shopech. To by bylo v pořádku, kdyby banky odpovídajícím způsobem reagovaly. Nicméně bankovní IT specialisté připravili speciální aplikaci – „klíč“, kterou si musíte stáhnout do svého mobilního telefonu, abyste mohli „bezpečně“ potvrdit platbu na e-shopu. A tu se projevila omezená kreativita programátorů – aplikaci si můžete stáhnout pouze ze dvou amerických serverů a k tomu stažení si tam musíte založit účet. Takže vaše osobní data se stanou součástí obřích databází největších amerických agregátorů osobních dat, kteří se tak dozvědí i v které bance účet máte. A tak bankovní IT otřáslo důvěrou k vlastní bance, která klidně „předá“ má osobní data do ciziny. To nejsou schopni najít šikovného programátora, který by jednoduchou funkci pro stažení „klíče“ umístil na server banky?

Pro běžného uživatele je sice obtížné stáhnout si aplikaci odjinud než z Google Play nebo Apple Store, to si monopoly pěkně ošetřili. I když existuje cesta, jak se to dá obejít, běžný uživatel to asi nezvládne, a tak bude donucen dobrovolně rozšířit sbírku svých osobních dat u příslušného agregátora. Nicméně, naskýtá se jiná otázka. Proč? Proč banky přistoupily na nesmyslný klíč, který z organizačně-bezpečnostního hlediska je mnohem méně bezpečný? Odpověď  je jednoduchá – chybí zdravý rozum. To co se snadno dalo ošetřit jednoduchou jednorázovou a nekryprovanou SMS, a co bylo mnohem bezpečnější, se nahradilo „dělem na zajíce“, které nedává smysl a je z hlediska organizační bezpečnosti mnohem zranitelnější … A dodavatel softwaru si přijde na své …

Ale to asi není důležité, marketing vám určitě vysvětlí, jak dobrý krok jste učinili.

**********content-archive.php**************

Systém všemohoucí

Včera ke mně záhadným způsobem doputovalo správní rozhodnutí, na kterém byla zcela nesmyslná adresa. Ale patřilo mně. Zrovna tak ho mohli poslat na Hlavní nádraží. Zavolal jsem příslušné úřednici a ta mi sdělila, že tuto moji adresu mají v systému. Marné bylo moje přesvědčování, že je to špatná adresa – je v systému, tudíž je správná. Sepsal jsem tudíž odpověď a šel ji podat na poštu. Byla sobota. Jediná otevřená pošta v Praze je v Jindřišské. Od dob mého mládí měla otevřeno téměř čtyřiadvacet hodin denně. Když jsem dorazil, byla zavřená. Jak jsem se dověděl o lelkujícího televizního pracovníka opřeného o kameru, zkolaboval systém. No dobře, zastavím se alespoň s elektronickým receptem pro své prášky na tlak. Půvabná lékárnice mi sdělila, že mi prášky nemůže vydat, neboť elektronický systém se zhroutil. Tlak mi stoupnul a chvíli jsem byl přesvědčen, že se zhroutím rovněž – abych kráčel s dobou.

V roce 1977 na celé dva dny zkolabovalo energetické zásobování New Yorku. Blackout. Druhý den začalo rabování a kriminální živly se začaly ujímat vlády. Naštěstí se vše podařilo opravit a udržet pořádek. A mělo to i své pozitivum – v dubnu následující roku prudce stoupla porodnost. I Praha se připravovala velkým cvičením na případný blackout, kdyby vypadl energetický systém. Na přípravná jednání nejdříve přestali chodit mobilní operátoři – žádný zajímavý byznys. Stoprocentní docházku měl jenom zástupce Pražské pohřební služby.

Na univerzitě nám zavedli elektronizaci – žádanku o dovolenou vyplňuji asi pět minut místo 10 sekund. Zadaný cestovní příkaz mi stornoval systém, což jsem se dověděl po návratu ze služební cesty. Hledal jsem nadřízenou funkční pozici označenou jako systém v organizačním diagramu univerzity. Nic jsem nenašel. Tímto tedy podávám trestní oznámení podle nějakého paragrafu na neznámého pachatele, skrývajícího se pod jménem systém, za úmyslné narušení činnosti organizace. Snad si toho některý policista všimne.

Elektronizace a informatizace mají své stinné stránky. Nesmyslné tlaky na zavedení výpočetních systémů tam, kde by stačilo jednoduché organizační opatření, degraduje lidskou úlohu i samotného člověka. Co budeme dělat, až systémy vypadnou na několik dní. To ví sám všemohoucí Bůh … promiňte systém.

**********content-archive.php**************

Přijde digitální black out?

Na konci roku 2019 vzbudily značnou mediální pozornost hned dva kybernetické útoky – na benešovskou nemocnici a na společnost OKD. Byly podrobně prezentovány jako cílené útoky kryptovirem a marně se hledal viník. Ale co je vlastně podstatou takových problémů?

Do sítě připojené k internetu se kryptovir dostane prostřednictvím nezkušeného uživatele, který „rozklikne“ lákavou přílohu či odkaz v e-mailu nebo stáhne a spustí zajímavý program nabízený zdarma. Tím aktivuje nenápadný nebezpečný program – kryptovir, jenž zašifruje všechny soubory, které nalezne. Ty se tak stanou nepoužitelnými a počítač se časem zablokuje. Celá akce je obvykle spojena s tím, že kdosi nabízí možnost dešifrování souborů, pokud napadená strana zaplatí. To je ale jenom další past. Přitom je nutno zdůraznit, že se nejedná o cílený útok a e-mailů s kryptovirem jsou rozesílány statisíce. Někdo se prostě chytí!

V roce 2017 byla kryptovirem zasažena síť námořního giganta Maersk obsahující desítky tisíc počítačů a tisíce aplikací. Útok stál firmu stovky miliónů dolarů a jeho následky se podařilo eliminovat během necelých čtrnácti dnů. Proč tedy odstraňování následků útoku na benešovskou nemocnici, jejíž síť je daleko menší, trvalo tak dlouho? Vždyť OKD s jistě srovnatelným rozsahem sítě s nemocnicí vyřešilo návrat do téměř běžného provozu během několika dnů.

Pro odpověď na tuto otázku je nutno si uvědomit, že bezpečnost nelze brát jako jednorázovou dodávku zboží. Bezpečnost je proces. A to dlouhodobý proces. Nákup nových firewallů sám o sobě nic nevyřeší, pouze přinese zisk některé IT firmě. Řešením je návrh odolné architektury sítě a správná, pravidelně udržovaná, konfigurace všech zařízení. U obou institucí lze pozorovat i rozdílný přístup k bezpečnosti – OKD se zřejmě stará o bezpečnost svých systémů samo a má zkušené administrátory. Nemocnice „službu bezpečnosti“ nakupuje společně s dálkovou správou zařízení. Bohužel, tak tomu je i u mnoha informačních systémů veřejné správy.

Zobecníme-li výše uvedené závěry, pak je zřejmé, že tlak politiků na digitalizaci bez hranic jenom hraje do rukou marketingu IT firem. Ty dodají složitou a drahou počítačovou aplikaci i tam, kde by stačilo jednoduché a levné organizační opatření. Nešvar poslední doby, nedostatečně testované aplikace s postupně dodávanými opravami, jenom dále snižuje bezpečnost IT systémů a nahrává hackerům. A jak ukazují poslední kybernetické útoky, budeme-li dále pokračovat tímto bezhlavým způsobem, můžeme brzy očekávat digitální black-out.